Písmoznalectví je soudní obor s experimentálně ověřenou reliabilitou (spolehlivostí) a validitou (platností). Pro potřeby občanskoprávních a trestních řízení jsou závěry písmoznaleckého zkoumání využívány zejména ve formě znaleckých posudků vyjadřujících se nejčastěji k pravosti podpisů a totožnosti pisatele.
Předmětem písmoznalectví specializovaného na zkoumání ručního písma jsou jak souvislé ručně psané projevy (texty), tak projevy izolované (podpisy, číslice, zkratky, poznámky, případně symboly). Identifikace pisatele je možná díky individualizaci písma, která probíhá od počátku osvojování písařských návyků. Rukopis se začíná stabilizovat přibližně kolem třináctého roku věku a nejdynamičtější fáze procesu individualizace rukopisu bývá ukončena okolo dvacátého roku. Relativní neměnnost rukopisu mezi dvacátým a šedesátým rokem věku pak přispívá k možnosti identifikovat pisatele. Stabilita rukopisu či naopak náchylnost k modifikacím je však ovlivňována řadou vnitřních a vnějších podmínek.
Pro potřeby písmoznaleckého zkoumání je nutné předložit jak sporný, tak srovnávací materiál. Sporným materiálem jsou písemnosti zhotovené ručním písmem, u nichž má být zjištěn pisatel nebo jejichž pravost má být ověřena. Srovnávacím materiálem je písemný projev prokazatelně známého pisatele. Patří mezi něj jak ukázky (vzniklé beze vztahu k prověřované věci), tak zkoušky (řízené, nejlépe vyhotovené pod vedením znalce).
Ve vztahu k písmoznalectví je nutné si uvědomit a akceptovat škálu závěrů, se kterými písmoznalectví pracuje. Vedle kategorických závěrů a závěrů nerozhodných (u kterých se nelze přiklonit ani k jedné z možných variant vzniku podpisu) pracuje písmoznalectví i se závěry pravděpodobnostními. Nemožnost stanovit jednoznačný závěr zkoumání je nejčastěji zapříčiněn sníženou zpracovatelností sporného materiálu a/nebo horší kvalitou materiálu srovnávacího.
Písmoznalectví nesmí být zaměňováno s grafologií, která je zábavní činností na úrovni astrologie či věštění z karet, u které dosud nebyla spolehlivými experimenty ověřena ani reliabilita, ani validita. Bohužel někteří grafologové, zejm. pak grafoložky, zneužívají neznalosti laické veřejnosti a úmyslným klamáním někdy své pseudoznalecké výstupy vydávají za písmoznalecké posudky, aniž by měli/měly jakoukoli kvalifikaci a oprávnění. Takovéto výstupy se vyznačují vysokou chybovostí a výrazně nízkou odbornou kvalitou a není obtížné je důkladně analyzovat a zpochybnit. Identifikace pisatele přitom grafologům nepřísluší - grafologie ve skutečnosti především odhaduje charakterové vlastnosti pisatele, k čemuž bohužel i v současné době stále ještě přihlížejí někteří naivní (a svým přístupem diskriminující) personalisté.